Večerní kartári

31. srpna 2016 v 17:17 | womm |  Poviedky/Básne
08.11.2013

V podniku páchnucom zatuchlinou sedeli pri jednom zo stolov dvaja diametrálne odlišní muži. Prvý z nich, uhladený mladý muž v čiernom obleku, s úsmevom krúžil rukou držiacou pohár piva, zamyslene sledujúc vír v jeho vnútri. Na opačnej strane stola, striebrovlasý muž oblečený v rifliach a károvanej košeli, pozorne sledoval svojho spoločníka. Obaja v tichosti zabíjali čas a čakali, kým im vyzývavo oblečená krupierka rozdá karty. Tá sa tichu, ktoré pri stole vládlo, vôbec nečudovala. S týmito dvoma zákazníkmi to takto bolo na začiatku večera vždy. Na pohľad mladší z dvojice nakoniec zdvihol pohľad a pozrel sa na ňu so šibalským úsmevom.
"Slečna, musím vám povedať, že dnes vyzeráte anjelsky krásne," preniesol, načo jeho spoločník prevrátil očami. Krupierka sa len zdvorilo usmiala a dorozdávala karty. Aj keď je tomu už viac ako rok, stále si pamätala deň, kedy ich prvýkrát stretla. Obaja muži vtedy vošli do ich baru, starec položil na bar pred majiteľa kufrík a ukázal na ňu. Tým to všetko začalo a ona úpenlivo čakala na deň, kedy to skončí.
"50," začal hru ten mladší. Krupierka položila na stôl jednu zo zostávajúcich kariet lícom nahor. Už je to dávno, čo prvýkrát videla tieto podivné karty, ktoré boli, okrem vrubu na zadnej strane, prázdne. Hoci nevedela, ako sa dvaja muži rozhodujú, ktorý z nich vyhral, vedela, kedy vykladať karty, a to bolo dôležité.
"100," zvýšil stávku starší muž, s úškrnom. Ďalšia karta na stole.
"150," s očividne hranou rezignáciou v tvári predniesol mladší.
"200," navýšil opäť starec.
"Dnes to dvíhaš trochu pomaly, nie? A ja som si myslel, že by si to s nimi už rád skončil."
"400."
"To sa mi už páči oveľa, oveľa viac." usmial sa mladší a ponúkol spoluhráčovi cigaru.


"1000. A dones nám ešte prosím obom whisky, zlatko," povedal so svetielkami v očiach, ktoré bolo vidieť aj cez hrubú clonu dymu, mladík. Stôl medzi dvomi mužmi sa napĺňal kartami a mladá krupierka sa kráčajúc k baru začínala báť. Stávka bola nezvyčajne vysoká a nevyzeralo to, že by sa dvaja muži chystali zastaviť. Nikdy by sa neodvážila nikomu povedať, že už dávno pochopila, že títo dvaja nehrajú o peniaze, ale o oveľa cennejší tovar.


"A prečo ty vlastne zvyšuješ tie stávky? Veď ich máš rád. 2500." Položil otázku v značne podnapitom stave starec.
"Adrenalín z hry. Otázkou skôr je, prečo ich ty rád nemáš. Veď sú to tvoje vlastné deti. 3000."
"Sám vidíš, ako sa to všetko zvrhlo. Takto som si to nepredstavoval. Radšej keby už neboli. 3500. A ešte jeden drink, srdiečko."
"To ťa vôbec nebaví to utrpenie a zlo, ktoré si spôsobujú? Veď je to fascinujúce."
"Takže to preto ich máš tak rád a nenecháš ma to skončiť?"
"Samozrejme. Veď ma poznáš."


"10 000."
"Ukončíme to, čo povieš?", skúsil mladší pozorujúc svojho spoločníka, ktorému začínali z kútikov úst stekať sliny.
"Súhlasím. Zlatíčko, otoč poslednú kartu."
Krupierka natiahla roztrasenú ruku k balíčku kariet.
"Bojíš sa?" spýtal sa s drzým úškrnom starec.
Neodpovedala, len rýchlo potiahla kartu a položila ju na stôl. Obaja muži sa na kartu na chvíľu pozreli a potom sa so značnou námahou zdvihli od stola.
"Vyzerá to, že si tentokrát vyhral. Uži si to," povedal mladší otáčajúc sa na odchod. Pred dverami sa ešte na chvíľu zastavil. "Vieš, niekedy ma štve, že všetky tvoje víťazstvá ľudia pripisujú mne."
A bol preč.


Keď v bare mladá krupierka konečne osamela, nepustila sa hneď do upratovania. Sadla si na stoličku a chvíľu so sebou bojovala, kým začala usedavo plakať.

09.11.2013

"Den se proměnil v noc. Supertajfun na Filipínách zabil přes 10 000 lidí"
- titulka na stránke nemenovaného spravodajského portálu
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 18:04 | Reagovat

Příběh pravdivý, či vymyšlený? Každopádně je v něm řečeno vše! Pomíjivost, žití v té dané vteřině, nevědomost co bude, než se člověk stačí nadechnout... :-|

2 Paralela Paralela | E-mail | Web | 1. září 2016 v 17:59 | Reagovat

wow...přesah! Nemám slov, nečekala jsem to vůbec.

3 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 1. září 2016 v 18:26 | Reagovat

Zajímavý příběh. Dobře se to četlo. Takovýto typ povídek se mi vždycky líbil.

4 womm womm | E-mail | Web | 1. září 2016 v 22:59 | Reagovat

[1]: aj v tom je predsa čaro života nie? ;-)

[2]: rád som prekvapil :-P

[3]: to ma teší :-)

5 Wendy Wendy | 5. září 2016 v 21:41 | Reagovat

Moc pěkně se to čte. Ikdyz je to slovensky

6 Džejní Džejní | Web | 6. září 2016 v 13:09 | Reagovat

uplne uzasne napisane. a hlavne originalne, toto podla mna fakt len tak niekto nevymysli. klobuk dole.

7 Elis Elis | Web | 6. září 2016 v 13:38 | Reagovat

Úžasná povídka, přečetla jsem ji jedním dechem, píšeš skvělě :-)

8 womm womm | E-mail | Web | 6. září 2016 v 20:47 | Reagovat

[5]: To ma teší :)

[6]: Ďakujem krásne, veľmi ma to potešilo :)

[7]: Ďakujem veľmi pekne :3 :3

9 Zaretka Zaretka | Web | 8. září 2016 v 21:26 | Reagovat

Povídka se mi také moc líbila a zvláště mě nadchl ten konec. A povídka se opravdu četla jedním dechem :-)

10 Cecílie Cecílie | Web | 13. září 2016 v 14:46 | Reagovat

Zajímavé, nutí k zamyšlení.

11 womm womm | E-mail | Web | 19. října 2016 v 23:37 | Reagovat

[9]: Dakujem :3 :3

[10]: :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama