Žiarlim, žiarliš, žiarlíme

10. srpna 2015 v 21:41 | womm |  Názory/Úvahy
Hoj!

Seržant WOMM sa hlási do služby! Prečo seržant? Lebo rád ser ... alebo radšej nič. Zas raz sedím večer sám s verným minerálnym perlivým priateľom neznámej značky a premýšľam. Asi to spravíme tak, ako za starých dobrých čias, keď v párkoch ešte bolo mäso a autor tohto blogu priťahoval okrem problémov aj ženy. Mám niečo nad čím uvažujem, tak proste svoje myšlienky spíšem. Téma? Žiarlivosť.

Čo ma donútilo písať o tejto ničiteľke vzťahov? To, že aj ja som kedysi býval veľmi, ale fakt veľmi, žiarlivý. Bezdôvodne. Viac žiarlivý ako vo vzťahu som bol už len keď mi niekto chcel zobrať pizzu a to si píš, že vtedy sa zo mňa stávala (a ešte stále stáva, takže bacha!) stelesnená nenávisť.

Obr. 1 Neberte WOMMovi jeho pizzu. (Stará ľudová múdrosť)

To sme už ale odbočili od témy, takže otočme vozidlo a vráťme sa späť na hlavnú cestu. Prvou otázkou, ktorá ma máta doteraz je : Prečo vlastne ľudia žiarlia? (Ešteže mám seba ako skvelý exemplár a môžem vychádzať z mojich nadobudnutých poznatkov.)
*Autor si dá okuliare a nasadí výraz tváre hlavného výskumníka NASA*

Prvým z možných dôvodov na zozname je nedôvera. Do pár sekúnd od momentu, kedy mi táto možnosť napadla, som si uvedomil, že to je pravda asi ako to, že mi pes zožral článok a preto zas píšem po takom dlhom čase. Niekto by možno rád oponoval tým, že nie každý musí svojmu partnerovi/svojej partnerke veriť. Na takýto argument odpoviem jedinou otázkou : Prečo by niekto bol s niekým komu neverí? Tento návrh teda súd pokladá za bezpredmetný. *Autor vytiahne z náprsného vrecka mini kladivko a ťukne ním po medzerníku*

"Bingo!", povedal si o niečo mladší a krajší autor tohto článku v dávnej, ale nezabudnutej minulosti, keď objavil slovné spojenie "strach zo straty toho druhého", vo svojej ešte vzťahmi neošľahanej mysli. "Koniec, šlus! Moja žiarlivosť je oficiálne oprávnená! Veď sa len bojím!" (Čítajúc predchádzajúcu vetu, mám pocit, že niekedy dávno existoval iba iracionálny WOMM.) Tohto presvedčenia som sa držal pridlho.Neskôr keď som vyzrel na úroveň banánu zo supermarketu, som prišiel na posledný dôvod. Vlastne je celkom jednoduchý, len ho ťažko nazvať. Majetníctvo? Proste chcem ho/ju ja a nikto iný sa nesmie ani len pozrieť! Lepšie to vysvetliť neviem. Je tento dôvod relevantný? Moja odpoveď je áno. Dospel som k pocitu, že majetníctvo sa vyskytuje u každého, aspoň čo sa milovaných osôb týka. (Ak si po dôkladnom zvážení prišiel/prišla na to, že to tak u Teba nie je, daj mi vedieť v komentároch nech som si svojho omylu vedomý. )

Druhou dôležitou otázkou je : Je žiarlivosť v poriadku?
Možno toto vyhlásenie raz oľutujem, ale podľa mňa áno. Každý žiarli v inej miere a ja osobne si neviem predstaviť, že by som niekoho miloval, a nevadilo by mu, že sa okolo neho obšmieta niekto iný. Príde mi to prirodzené. Na druhej strane som možno len čudný. Mne istá miera žiarlivosti dokonca lichotí pretože vidím, že ten človek má ešte stále záujem a chce ma pre seba.

Ak je teda v poriadku, dostávame sa k ďalšiemu problému. Aká je správna miera žiarlivosti?
Najlepším nástrojom na reguláciu žiarlivosti, tým kolieskom na plynovom sporáku ovládajúcim plamene našich vášní, je chladná logika. Prečo? Lebo keď človek žiarli na to, že jeho priateľovi/priateľke napísala kamarátka/kamarát je trošku moc a znepríjemňuje to život. U mňa bolo riešením to, že som si uvedomil, ktoré veci sú nepodstatné. Niekedy zažiarlim, ale len mierne a dám to najavo len nejaký žartom alebo niečím aby som svojej drahej ukázal, že mi na nej záleží a nechcem o ňu prísť. (Aj keď pochybujem, že jej to tiež lichotí :D) Hlavne to robím len v takej miere aby to ani jednému z nás nevadilo. To je dosť dôležité.

Záverom už len za mňa : žiarliť je v pohode, ale všetko s mierou.

Momentálne ma nič o tomto fenoméne už nenapadá. Tak teda dúfam, že sa Ti táto úvaha páčila. Ak ma chceš odmeniť sprav tak hodnotením, lajkom alebo komentárom. Ak chceš sledovať kedy niečo zas napíšem, môžeš použiť Bloglovin', FB fanpage alebo odber noviniek mailom. (Všetko je v menu.) Ďakujem za dočítanie do konca. Snáď som nebol nudný.

Žiarliš? Súhlasíš alebo nesúhlasíš s tým na čo som prišiel? Daj mi vedieť v komentároch.

Odchádzam čítať a potom spať.
Ahoj?

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 21:48 | Reagovat

Jestli to opravdu tak logicky dokážeš, tak jsi docela borec, womme ;)

2 Nicole Nicole | Web | 10. srpna 2015 v 22:03 | Reagovat

ja žiarlim, je to normálne do určitej miery...hovorí sa že kto nežiarli, ten nemiluje...toho sa držím ( alebo sa na to skôr vyhováram :D) ale scény nerobím...ale nemám rada chorobne žiarlivých ľudí - napríklad moja mama je chorobne žiarlivá, a možno preto taká nikdy nechcem byť...a dobrý článok, je fajn si o niečom takom prečítať aj od chlapa :)

3 Flavia Flavia | Web | 11. srpna 2015 v 12:46 | Reagovat

aj ja som nad tymto nedavno uvazovala.. lebo ma nieco veeeelmi vytacalo resp som ziarlila :-D a asi prilis, aj ked som to v sebe drzala..
tak som sa snazila prist na to preco to vlastne robim...

suhlasim s tebou na ten nazor o nedovere co je blud, a tiez suhlasim so strachom zo straty a majetnictvom :-D

mne napriklad vadilo ze priatel ma velmi dobru kamaratku dlhorocnu a spominal mi ju 10x za par hodin co sme spolu travili... a kazdy raz to tak bolo.. boze, a vzdy mi prislo ze jej nazory pre neho znamenaju viac ako moje, lebo s nimi sa vzdy obhajoval a hovoril ze -to tak povedala _____- (meno danej kamaratky)
takze som ziarlila s dovodu.. ze som sa citila menej podstatna a akoby som nemala na neho ja ziadny vplyv, lebo vsetko predo mnou uz prebral s kamaratkou a moje nazory su nepodstatne.. a dammit, stale ma to serie !

4 Flavia Flavia | Web | 11. srpna 2015 v 12:47 | Reagovat

ale porozpravali sme sa a dostala som odpovede (mierne neuspokojive lebo som paranoidna a ziarliva nadalej), ale spominanie kamaratky prestalo, takze fajn :D

5 režisér Oto režisér Oto | E-mail | 11. srpna 2015 v 13:25 | Reagovat

Ave Zeus, mne napadol dôvod niečo ako vnútorná neistota, nedostatok viery v seba, ale to sa do značnej miery prekrýva s tým strachom pred stratou (ale nie je to to isté). Ja som si všimol akurát toľko, že podobné emočné stavy sa u mňa vytrácajú posledné roky (niežeby na tom niekomu záležalo :D aspoň mám pokoj ja.) Aj ja chcem minikladivko! A nedrž tú pizzu vertikálne.

6 womm womm | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 15:20 | Reagovat

[1]: Snažím sa a zatiaľ to ide :-) Dúfam, že už mi to vydrži natrvalo ;-)

[2]: Vďaka za pochvalu :-) Myslím, že chorobných žiarlivcov má rád málokto :-D

[3]: Také niečo som zažil v predchádzajúcom vzťahu a neviem ako by som sa s tým vysporiadal teraz, lebo pocit nedôležitosti je niečo čo ľudí vo vzťahu veľmi bolí. Snáď sa to vyvŕbi všetko čo najlepšie pre Teba a pre vás vzťah :-)

[5]: Super postreh! Nenapadlo ma to :-D Ale jo ... je to úzko previazané s tým strachom :-D  Vďaka za postreh :-)  A kladivko som ja kúpil posledné :-P

7 Aerosol Aerosol | Web | 12. srpna 2015 v 22:13 | Reagovat

Ňo, a tentoraz s tebou nesúhlasím, drahý womm :D Žiarlivosť podľa mňa nie je v pohode a nie je prirodzená, len sa s ňou ľudia natoľko stotožnili, že začala byť dokonca vnímaná kladne (žiarlim = záleží mi na tom človeku).
Myslím si, že žiarlivosť nie je pravá emócia, je to len taký nános, ktorý prichádza, keď sa človek necháva ovládať svojím egom, a bráni tým čistému a pokojnému prežívaniu :D

Ak moje slová nedávajú zmysel, sorry :D Je to taký spirituálny deep shit :D

8 Butterfly? Butterfly? | Web | 13. srpna 2015 v 19:04 | Reagovat

Hmmm... Jsem žárlivý. Vcelku i dost. Ale snažím se to nedávat najevo. I když teď s nikým nejsem, stále doufám, že z toho mého dvouhodinkového románku s panem S. něco bude, ať už jen přátelství s výhodami. IDGAF
*ehm* Jak jsem četl ten článek, než jsem se dostal do druhé poloviny, chtěl jsem začít psát tento komentář a začít "Žárlit, ale do určité míry!", ale pak jsem se překousl a četl dál. Nakonec jsi to tam měl taky, takže to psát nemusím. :D Kamarádka má přítele, a ten jí nedovolil si ani psát s jejím nejlepším kamarádem. Donutil ji zrušit si skype a facebook ji kontroluje. Nechápu. Samozřejmě, že ta mírná dávka v dotyčném budí pocit toho, že je milován, že je chtěn, ale hold někdo nezná hranice soudnosti.
Abych to shrnul: Souhlasím s tebou! A máš ode mě 5*

9 Bocian Bocian | 13. srpna 2015 v 21:38 | Reagovat

Ako Bocian práve prežívajúci alkoholu pripomínajúce opojenie menom vzťah/ láska sa opovažujem vyjadriť, ba dokonca s tebou súhlasiť. U mňa je vysvetlením dôvod číslo dva výrazne previazaný s trojkou. Znie to kruto, no ak sa nájdu dve osôbky spojené láskou, dôverou a aj priateľstvom, je podľa môjho názoru prirodzené byť trochu (alebo nie len trochu :-D) majetnícky... Ja som iba jej a tak nejak očakávam, že ona je moja (asi to znie šialene :-D). Takže za mňa, žiarliť je v poriadku a tiež to vnímam ako lichôtku. Netreba však byť paranoidný.

No k chválam, ktoré tvoje ego vynesú na špičku Olympu... Krásny a zábavný obrázok! Oceňujem a k pizzy prechovávam podobné city :-D. Ďalej, perfektné a originálne prirovnania a metafory. Tie reči o tom, že by ma mal článok nudiť, si strč do tesco igelitky ;-).

10 womm womm | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 23:49 | Reagovat

[7]: Ahoj milá Aerosol :-D (Blog names forever.) Tvoja teória je celkom zaujímavá, ale vidím v nej problém. Mne nikto nikdy nevysvetľoval čo je žiarlivosť a či je dobrá alebo zlá. Prišla PRIRODZENE (key word) a musel som ju odstrániť logikou. Nie je teda prirodzené žiarliť a menej prirodzené nežiarliť vôbec? :-P

[8]: Vďaka za pochvalu a hodnotenie :) S románikom prajem veľa šťastia :)

[9]: Za pochvalu Ti moje ego ďakuje. Tesco tašku akurát nemám ... môže byť aj CBA? :-P A to očakávanie vôbec nieznie šialene. Znie to celkom odôvodnene :-D

11 Nebulis Nebulis | Web | 14. srpna 2015 v 12:33 | Reagovat

Žárlivost je tak trochu reflex, myslím. Prostě někdy neví jak a žárlíš. Pak přijde logické já - ,,Žárlím, chovám se jako pitomec/stíhačka, uklidníme se. Nádech, výdech." A Tyto stadia se u mě střídají. Obvykle je nedávám najevo, jen občas jako ty poznámkou nebo vtípkem.

12 Fredy Kruger Fredy Kruger | 15. srpna 2015 v 9:27 | Reagovat

" Já žiarlim !!  já  žiarlim na těba !!"

... " Co blbneš ??  mě  howno je do těba !"

... Františekk  Pošukk  jde ulicí,
na všechny lidi je žárlící !!
Všechny lidi  tu zastavuje
... a nehorázně je otravuje !

... například  :  " Jsi na mě hrdej ??"

... odpověď :  " Polib mě v prdel !"

... a nebo :  " Půjčíš mi ponožky ??"

To už dostal muž do držky !!

" Dám ti svou košili, ty svojí svlíkni !"

Facka !!

... ten muž je neodbytný !

13 womm womm | E-mail | Web | 15. srpna 2015 v 14:20 | Reagovat

[11]:Well, to sme istým spôsob parťáci :D

[12]: :-D Neodbytní sa vždy majú najlepšie :-P

14 Sugr Sugr | E-mail | Web | 16. srpna 2015 v 20:09 | Reagovat

Říká se, že kdo nežárlí-nemiluje.
AP říká, že to je pěkná kravina, že on prostě nežárlí, protože mi věří. :-)

15 zuzana koubkova zuzana koubkova | E-mail | Web | 12. října 2015 v 7:50 | Reagovat

[5]: Jako nejsprávnější vysvětlení žárlivost - aspoň v mém případě!!! - mi připadá tohle. Člověk sám sebe podezírá z toho, že je nezajímavý, a tak se bojí, když se jeho partner začne bavit s někým, kdo se zdá zajímavější... je to o vnitřních pocitech žárlivce a je to smutné a bolí to...

16 Gartouzek Gartouzek | E-mail | Web | 12. října 2015 v 9:48 | Reagovat

Pokud závěry v článku jsou z vlastní hlavy, tak smekám klobouk. Shrnu: základem žárlivosti je sobecké přivlastňování si partnera a nedůvěra a cestou k utlumení žárlivosti je rozumová úvaha o příčinách a škodlivosti žárlivosti.
     Aerosol si myslí, že žárlivost není přirozená. Co je to přirozenost? Vím, že i někteří psi dovedou žárlit. Myslím si, že pudově máme sklon k žárlivosti, ale láska a důvěra tento pud překonávají.
     "Podle sebe soudím tebe." Staré pořekadlo je pravdivé, kdo má sklon sám podvádět, tak obvykle podezírá z podvodů i partnera. Poznal jsem, že některé ženy považují žárlivost partnera za projev pravé lásky. Když partner neprojevuje žarlivost, tak ho k žárlivosti provokují. Což je hra s ohněm, je to projev bezohlednosti k partnerovi, protože vyvoláváním žárlivosti partnerovi ubližují.
     Někde jsem četl: "Žárlit na někoho, kdo vás nemiluje, je blbost. Žárlit na někoho, kdo vás miluje, je nesmysl." ;-)

17 surpan surpan | E-mail | Web | 12. října 2015 v 13:52 | Reagovat

Taky jsem dřív víc žárlil, teď už nemám důvod. Je důležité nedávat podněty oboustraně a hned je líp :-)

18 LuiSummer LuiSummer | Web | 12. října 2015 v 15:19 | Reagovat

*Autor si dá okuliare a nasadí výraz tváre hlavného výskumníka NASA* Super článek,a ještě k tomu umíš skvěle pobavit... :D

19 womm womm | E-mail | Web | 12. října 2015 v 16:00 | Reagovat

[14]: good for you and him :-)

[15]: Hej no ... ako som písal aj predtým..škoda, že som na to pri písaní zabudol :(

[16]: Pekný citát. Jo .. nejak takto, teda tou úvahou, som pomohol sám sebe a tým aj svojmu vzťahu :-) A vyvolávanie skutočnej žiarlivosti je fakt moc no ... osobne v tom nevidím nejaký zmysel okrem masáže ega... ale to si snáď stačí vybudovať kariéru v ktorej musia človeku liezť do zadku a nie trápiť polovičku :-D

[17]: Problém je, keď sú definície slova podnet rôzne ;-)

[18]: Vďaka :3 :3

20 Illumináti Illumináti | Web | 12. října 2015 v 16:31 | Reagovat

wow
        such ženy
very žárlení
                  much MS paint
               8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

21 Sharka193 Sharka193 | E-mail | Web | 12. října 2015 v 18:05 | Reagovat

- Tento komentář se bude skládat z několika skromných bodů... -
1) Pěkná úvaha! :)
2) Souhlasím s tvou úvahou, tak nějak to mám taky nastavené :) Až na to, že já nemám na co (na koho) žárlit :) A jsem ráda :D
3) Též si myslím, že žárlivost je přirozená - v určité míře! Líbilo se mi, že jsi skvěle vystihl to, že určitá míra žárlivosti je v pořádku a potěší (nebo by možná měla).
4) Toť vše k mému vyjádření :D

22 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. října 2015 v 19:14 | Reagovat

Já mám pocit, že žárlivost tak nějak vyplývá z vnitřních mindráků :-) Jakože "já mám tak skvělýho chlapa a sama jsem taková divná, to si určitě najde jinou", popřípadě žárlivost mého bývalého manžela "mám nádhernou ženu, co má krásný prsa a tak když je se mnou, bude nosit velké výstřihy a když se mnou není... Ne, radši jí samotnou nikam nepustím...". A tak jsem nesměla ani na nákup, ani se synkem na pískoviště a do školky taky chodil synek jen někdy, abych náhodou nepotkala nějaké tatínky...
A do třetice bych věděla o žárlivosti partnersko-rodičovské :-)
Můj táta celý život pracoval 100 km daleko a jezdil domů různě na turnusy. Dokud byla máma v práci, tak mi táta mohl pomáhat s úkoly, hrát si se mnou a podobně, ale jak mamka přišla, zabavila si ho pro sebe a já musela zalézt.
Ano, i vlastní děti mohou být důvodem k žárlivosti :-(

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. října 2015 v 19:23 | Reagovat

Možná je žárlivost normální, ale určitě to není tak, že kdo nežárlí, nemiluje :-). Myslím, že míra žárlivosti by měla být u lidí v páru podobná, když je v tom větší rozdíl, dělá to neplechu.

24 Kety Kety | Web | 12. října 2015 v 19:31 | Reagovat

Zdá se mi vcelku přirozené bát se, že ztratíme někoho, koho milujeme. Proto si myslím, že ta žárlivost do jisté míry do toho vztahu patří. Ale rozhodně bych to neviděla jako jev potěšující druhou polovičku. To, že nám na ni záleží můžeme projevit i jinak a lépe, neboť často je žárlivost spíše brána jako projev nedůvěry... (osobní zkušenost)

25 Just Name Just Name | 12. října 2015 v 20:33 | Reagovat

Žárlit je podle mě naprosto přirozené, ale jak si říkal, všeho s mírou.
Nesnáším, když někdo říká, že když někdo žárlí, automaticky má malé sebevědomí.
V dnešní době je žárlivost zabiják vztahu už jen proto, protože člověk má pocit, že může dělat naprosto všechno. Podvádět, lhát. A tím, že má pocit, že může všechno, má mnohdy i pocit, že si musí co nejvíc užívat. Jak pak člověk nemá žárlit, když na každém rohu (bacha, neházím všechny do jednoho pytle!) vidí nevěru, lháře, pomluvy? Nehledě na to, že k tomuhle všemu přispívají ty nechutné romantické filmy.
Taky nemám ráda to "když žárlíš, tak mu nevěříš". Ale když vám ten člověk lže, není k vám upřímný, jak mu pak asi máte věřit?
Když se to tak vezme, klíčem ke všemu je komunikace, která ve spoustě vztahu chybí. Kdyby si lidé všechno na začátku vyříkali, co jim vadí apod., nemuseli by až tolik žárlit (a nemuseli by dělat spoustu věcí) a jejich vztah by měl větší naději na přežití. Jenže, když si to vyříkají a ti tupci to ignorují, pak je to maximálně tak k breku.
Samozřejmě, že všichni nejsou takoví a mezilidské vztahy jdou akorát do pr**le (omlouvám se za sprostý výraz) s tím, jaké možnosti nám dnešní doba nabízí.
Podle mně, když se dva lidé mají dostatečně rádi a respektují se, tak nedělají nic, co by jejich protějšku vadilo a nutilo je žárlit.
(Huh, trošku jsem se rozepsala, a něco možná bylo trochu i mimo mísu. Heh. :-D)
Žárlit je naprosto přirozené. A i mě to lichotí.
Nejvíc zábavné na tom je, že kdyby nikdo nežárlil, všichni by nadávali, jak nikdo nežárlí. Důvěra přece nikdy není 100%. Nevím, co vlastně od toho všichni očekávají. Důvěru si člověk musí zasloužit.
Jinak super článek a s tvými názory souhlasím.^^

26 hogreta hogreta | E-mail | Web | 12. října 2015 v 22:52 | Reagovat

Takové ty řeči o tom, že kdo nežárlí, nemiluje, jsou pěkné blbosti. Láska se žárlivostí nemá moc co společného, vždyť člověk může milovat a žárlit, může i milovat a nežárlit a dokonce může i žárlit a nemilovat. Žárlivost je potřeba vlastnit a nedůvěra nejen v partnera, ale i v sebe sama.

Já mám zkušenosti z dětství s chorobným žárlivcem, takže mi i ten nejmenší projev žárlivosti rozhodně nelichotí, naopak, je mi z toho hrozně smutno, protože pak mám fakt pocit, že mi partner nevěří a že si o mě snad myslí, že bych byla schopná ho podvést nebo co... Mám pak pocit, že mě vůbec nezná a paradoxně mi jeho žárlivost bere moji důvěru v něho. Takže ne, rozhodně žárlivost nepovažuju ani za normální, ani za pozitivní. Sama moc nežárlím, ale už jsem se přizpůsobila tak, že chápu, že někdo asi nějaký projev žárlivosti vidět chce, takže když se mi v hlavě rozbliká kontrolka "teď bych asi měla začít žárlit, aby si nemyslel, že mi na něm nezáleží", tak třeba něco trošku žárlivého pronesu, když vím, že se to ode mě očekává :-D. Ale upřímně mi to nejde moc od srdce, protože sama v sobě vím, že nemám důvod žárlit, protože partnerovi fakt věřím, věřím tomu, že má v hlavě mozek a že se umí ovládat a taky si uvědomuju, že ho nevlastním - a že si může dělat co jen bude chtít - a že to bude dělat, ať už budu žárlit a nebo ne. Když mě nebude chtít podvést, neudělá to, a když to bude chtít udělat, tak to udělá, i kdybych se stavěla na hlavu. Co by na tom změnila moje žárlivost... Jedině, že bych si ho přivázala doma k topení... :-D

27 Yamina Yamina | E-mail | Web | 12. října 2015 v 22:59 | Reagovat

Nice blog! :)

28 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 13. října 2015 v 19:25 | Reagovat

Ze zkušeností (co jsem nabrala od sledování vztahů lidí kolem sebe i těch pár svých) je žárlení do určité míry v pořádku - jako tu autor sám píše (a píše skvěle - pokud jsem to pochopila dobře:)). Ale každý pes jiná ves, stejně tak to je i s lidmi a jejich jednotlivými vztahy. Znala jsem případy, kdy vzájemné žárlení bylo dokonce tak nějak potřeba, protože v okamžiku, kdy si jeden dal pokoj, zdálo se, že druhý téměř strádá a necítí partnerovu přítomnost nebo tak něco.

Ještě že já sama takové problémy nemám ♥ *cries in the corner*

29 Ordinary-Princess Ordinary-Princess | Web | 13. října 2015 v 19:57 | Reagovat

Ja s tebou souhlasim i kdyz rikam, ze je v zarlivosti trochu strach z toho, ze prijde nekdo lepsi. Proto, kdyz clovek s nekym je, mel by o toho druheho bojovat gesty kazdy den. Staci malickosti ke stresti a radosti. Zarlivost neni spatna, kdyz nepreleza pres hlavu. Nikdo nemuze nikoho vlastnit, ale kazdy ten pocit miluje. Vsechno s mirou... Presne tak :)

Moc hezky clanek... :)

30 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 13. října 2015 v 23:23 | Reagovat

Naprostou souhlasím. Jen mám dojem, že u většiny lidí se toto téma dá aplikovat pouze racionálně. Sama to vidím na sobě. Občas jsem schopna žárlit, jen pro to, že se před mým přítelem objeví nějaká hezká slečně. A to si ji ani nemusí prohlížet. Nemám pocit, že bych ho tím chtěla nějak "vlastnit", ale spíš mám dojem, že když kolem něho projde někdo tak pěknej, tak si říkám, proč je tedy vlastně se mnou. A mohla bych samozřejmě vyjmenovat několik důvodů, ale v tu chvíli je člověk prostě ovlivněn takovým náporem emocí, že je to někdy hodně obtížné udržet :)

31 womm womm | E-mail | Web | 14. října 2015 v 0:44 | Reagovat

[20]: 420 noscope ... photoshop got shrekt :)

[21]: ďakujem za : 1. toľko chvály 2. za názor :P

[22]: vďaka za feedback :) je zaujímavé čítať príbeh niekoho kto má viac skúseností ako ja.

[23]: super postreh s tou mierou... aj keď aj dvaja chronickí žiarlivci sa možno vedia vzájomne ničiť :D

[24]: To podľa mňa závisí od preferencie a vkusu .. samozrejme sú aj milšie spôsoby :)

[25]: Za pochvalu ďakujem a rád vidím, že nie som sám komu to aj lichotí :D Rozpisovanie je fajn ... aspoň vidno, že to fakt zaujalo :)

[26]: K topeniu ho neviaž, bolo by mu tam horúco :P :D A ono to je určite aj o tom, kto zažil ktorú stranu žiarlivosti. Ja som dávno žiarlil veľmi, preto mi to príde normálne čo otvára zrejme bránu k pozitívnym dojmom zo žiarlivosti ...
ďakujem krásne za názor :3

[27]: Thank you :)

[28]: Nepláááč :/ Ono to príde tak nejak samo :D Ja som svoj "corner" už dávno nechal vysušiť a to som si myslel, že tam už natiahnem igelit nech tam neničím podlahu ... Ak sa Ti moja odpoveď zdá nezmyselná nezúfaj .. je dosť neskoro a klipkajú mi oči :D Inak veľmi zaujímavý postreh... o ľuďoch ktorí potrebujú vidieť žiarlivosť som neuvažoval.... možno sa nejak raz dopíšem aj k tomu.... :)

[29]:Vďaka :3

[30]: Ǔplne tomu rozumiem ... :) Ale tak k tomu udržaniu sa ... ako hovorí ujo americký prezident YES WE CAN :P :D

32 Jana Jana | E-mail | Web | 14. října 2015 v 7:08 | Reagovat

Je pravda, že žárlivost mého partnera mi dost imponuje, neboť se cítím konečně vlastněná :D Ale mnohdy na blblou otázku (myšlenou v žertu): Kdo ti zase píše? Nějaký chlap? Odpovídám (taktéž v žertu): Ano a budu s ním souložit dokud nevypustím duši.

Takže vlastně si své žárlivosti a majetnickost korigujeme navzájem. A že mám rozumného chlapa dokazuje i to, že se mu sice nelíbí, že točím nějaká "videa" na youtube a předvádím se, ale jen si mne hlídá, protože ví, že mne to baví :)

33 Jana Jana | 14. října 2015 v 7:58 | Reagovat

Mě se líbí pokud můj partner žárlí, ale ten můj ne a pokud ano - jen malinko. Já v našem vztahu žárlila od začátku, protože mám hezkýho chlapa, ale nedávala jsem to moc najevo. Až když jsem zjistila, že si psal s jinou, když jsem nebyla doma, jsem žárlit začala fest, ale opět to dusím v sobě. Sem tam to vybublá, ale pravda je, že si neumím užít byť jen hodinu z domova, když vím, že je tam sám a co v minulosti dělal :-/ Má žárlivost otravuje život mě, ne partnerovi.

34 womm womm | E-mail | Web | 28. října 2015 v 11:42 | Reagovat

[32]:To máte super. Nech si tak rozumiete aj naďalej :-)

[33]: Dá sa z toho vymotať. Aj ja som s tým mal problém a teraz som celkom v pohode. Držím prsty :-)

35 Damien is online... Damien is online... | Web | 18. ledna 2016 v 9:48 | Reagovat

Žiarlivosť je normálna. Tiež dokážem žiarliť aj do vyššej miery ako by bolo znesiteľné, len to nedávam najavo :-D
P.S.: Ty musíš mať bohaté skúsenosti so supermarketmi, kedže si asi v žiadnom článku neodpustíš potravinársku narážku. Aspoň, čo som si všimol. :-D  :-D

36 womm womm | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 0:42 | Reagovat

[35]:ja som starý potravinár :D :D a nemám ani tak skúsenosti ako som skôr celkom dobrý poslúcháč :-P

37 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 18:08 | Reagovat

..no s časti súhlasím, ale len z časti. Mojim blízkym prílišná žiarlivosť zničila manželstvo a nebola nikomu prospešná. Príde mi blbé, ak niekto žiarli napríklad na to, že trávim čas s kamarátkami alebo podobne. A neviem, celkovo vo mne žiarlivosť evokuje pocit nedôvery. Akoby mi človek, s ktorým som neveril a preto má potrebuje na niečo/niekoho žiarliť a kontrolovať. Samozrejme na druhej strane ako píšeš, asi je pre ľudí prirodzené trošku žiarliť a prejaviť, že majú stále záujem o človeka, s ktorým sú.

(Jo a sorry, že ti komentujem nejako staré články, ale mám chvíľku čítania starých článkov.. a možno som kus divná no) :D

38 womm womm | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 11:07 | Reagovat

[37]:(Vôbec to nevadí, ja som len rád ^^)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama